Výtvarná výchova v Montessori - pedagog Petra
Já naprosto miluji malování. Tvoření. Prostě výtvarnou výchovu a jakékoli ruční práce celkově. A s našimi dětmi je to velká sranda.
Jakoukoli kreativní činnost děláme společně. Což je super. A dle mého názoru je lepší dělat tyto činnosti dohromady. Všechny děti motivujete stejně a vedete je stejným směrem. Výtvarka je taková krásně uvolňující a rekreační činnost a proto ji máme až třetí hodinu. To proto, aby měly děti více času na své tvoření.
V Montessori směru se dbá na to, aby děti skrz výtvarné tvoření zapojily všechny smysly. A hlavně hmat. A aby se dítě seznámilo s barvičkami jednotlivě.
Jsou školy, které Montessori výtvarku vyučují podle barviček. Dítě se napřed seznámí se základními barvami: červenou, žlutou a modrou a pak následně se učí tvořit jejich odstíny a další barvy. V praxi to probíhá tak, že se určí barva. Například červená a děti tvoří předměty, které jsou červené. Maluje se všechno červené ovoce (jablko, jahoda, třešně...), červená zelenina (rajče, červená řepa), červené oblečení (triko, šaty, kalhoty...), červená zvířata (papoušek, různí broučci...). A pokud se tvoří, lepí, skládá, tak jen z červeného papíru nebo z červené plastelíny. A až se vše červené vyčerpá pokračuje se k další barvičce a to třeba ke žluté. A zase se malují a tvoří všechna zvířata, zelenina a vše ostatní, co je žluté.
Upřímně. Tento styl se mi ale VŮBEC nelíbí. Jsem pro klasickou výtvarku, která probíhá ve frontální výuce. Stanoví se téma, metoda zpracování a malujeme. Volnost fantazie, volnost použití barev. V Montessori se dbá na volnost na samostatnost a individuální rozvoj dítěte. Tato metoda "o jedné barvičce" mi příjde hodně svazující nejen pro děti, ale i pro učitele. Je pravda, že si jako pedagog zvolíte pár vybraných metod a ty pak necháte a budou stálé. Jedinou změnou jsou zde barvičky. Myslím, že to moc nerozvíjí fantazii a děti to nikam neposouvá.
Naše děti jsou hodně kreativní, Malují i během přestávky. To si tak po přestávce příjdete do třídy a na vašem stole leží obrázky se srdíčky podepsané od dětí. Děti rády přes malování vyjadřují své pocity a sny a to je kouzelné. A hlavně je to krásná zpětná vazba od nich pro nás. Mám doma jednu celou složku dětských obrázků. Všechny si schovávám a uchovávám, a když je mi těžko na dušičce tak je vytáhnu a jeden po druhém prohlížím. Děti mi skrz papír daly kus sebe. A to je pro mě jedna z nejkrásnějších odměn, kdy si říkám, že svou práci, kterou nade všechno miluju, dělám správně.
Výtvarná výchova - matka Jana
Souhlasím s Peťou metoda jedné barvy je dobrá. Naučí děti uvědomit si, že dané barvy jsou ve všem kolem nás. Používat by se ale neměla dlouhou dobu, aby děti neustrnuly.
V běžné výuce se někdy bohužel stane, že děti jsou napomenuty za to, že nenaplnily představu paní učitelky. Jenže čí představy se mají formovat na papíře. Rozvíjí se zde paní učitelka nebo děti?
Právě proto, že skrze výtvarku děti vyjadřují své emoce, měla by být každá paní učitelka, především u malých dětí, opatrná s kritikou a spíše chválit a chválit. Ne každé dítě "umí" kreslit podle norem. Přeci dítě, které v šesti letech nenamaluje postavu s pěti prsty na všech končetinách hned nemusí být zaostalé a naopak dítě, které má rádo modrou a maluje často vodu nemusí být hned zneužívané.
Ve své podstatě, každý z nás jako dítě uměl své pocity vyjádřit skrze abstrakci, ale tím, jak jsme byli masově tvarováni ve školách a rodinách k obrazu společnosti, jsme většina z nás o tuto schopnost zdánlivě přišli.
Stává se mi, že když dám dospělému člověku (mám vypozorované, že u dětí se to láme desátým rokem) mokrý papír. Mokrý proto, aby zamezil jakémukoli pokusu o vyjádření emocí skrze reálné tvary a vodovku se slovy vyjádři co cítíš (většinou k tomu pouštím hudbu). Ať je to dítě nebo dospělý v tom okamžiku ztuhne a neví, co má dělat. Naučili jsme se, že všechno kolem nás má hranice a vše, co je za těmi hranicemi je pro nás ztráta jistoty.
My matky stojíme vedle svých dětí od narození a jsme jejich první učitelky. Děti bezesporu potřebují pocit bezpečí a hranice, ale zkusme jim ve světě barev povolit uzdu. To, že je učíme, že tráva je zelená a nebe modré a oni přesto nakreslí trávu fialovou a nebe žluté. Je to špatně? Já myslím, že ne.. Oni přece vědí, že tráva je zelená a nebe modré, ale v této chvíli se cítili příjemně, lehce polapeni svou fantazií, a proto namalovali něco zcela nepřípustného, ale my jim to pochválíme a tím jim dodáme odvahy rozvíjet svou fantazii. Naučíme je věřit sami sobě.
Samotné učitelky ve školce o mém tehdy tříletém synu říkaly, že používá na jeho věk krásně jasné barvy a nedal si je vzít. Měl svou fantazii. Jenže pak přišla vážná nemoc. Rok byl v izolaci a nekomunikoval s nikým kromě nejbližších. V nemocnici stále jen maloval. Dala sem mu volnost a tak maloval co cítil. Ale krásné jasné barvy na papíře vždy překryla černá, a poté už zůstal především jen u černé. Nenutila jsem ho používat jiné barvy, bylo dobře, že své emoce dával ven. Dnes tři roky po léčbě znovu maluje jasnými barvami.
Jakýkoli závěr dnes nechám na vás...
Člověk by neměl zapomínat na své srdce a srdce miluje abstrakci...
Mějte krásný den :)
Vítám vás u dalšího s našich článků.
Ještě než se pustíte do čtení, chceme vám všem MOC PODĚKOVAT za přízeň, za to, že nám držíte palce a podporujete nás. Jsme rády, že se vám naše stránky líbí a že vás zaujaly. Jsme teprve na začátku, ale už teď pro vás připravujeme velké množství témat, kterými jste nás inspirovali prostřednictvím emailů, které nám přišli a také skrz facebook. Ještě jednou: DĚKUJEME!
V minulém článku jsme vás seznamovali s alternativním vzděláváním Montessori a dnes vám podáme informace o tom, jak takové vzdělávání probíhá.
Jako první vás seznámíme s tím, jak probíhá jeden den v první třídě s prvky Montessori (nejsme úplný Montessori směr a tak to máme více přizpůsobené potřebám našich žáčků). Touto kapitolou vás provede pedagožka Petra. A hned na to naváže maminka Jana, která vám přiblíží svou odpolední "domácí výuku" svého syna podle našich prvků.
Montessori den- pedagog Petra
V naší třídě s prvky Montessori máme 13 prvňáčků z toho jeden žáček integrovaný. Ve vedlejší třídě s běžnou frontální výukou je prvňáčku 24. Díky menšímu kolektivu máme více času se věnovat každému dítěti individuálně a rozvíjet u něj to, co ho baví a zároveň díky blízkému a přátelskému vztahu, který s dětmi máme, podporovat a motivovat v tom, co je pro něj náročnější.
Začíná náš den. Děti před příchodem paní učitelky a paní asistentky odevzdají hotové domácí úkoly a své zápisníčky.
8:00 Přichází paní učitelka s paní asistentkou a děti už vytvořily "zdravícího" hada. Stojí v zástupu za sebou připravené nás přivítat podáním ruky. Poté si všichni sedneme do ranní elipsy a seznámíme děti s dnešním plánem. Zda bude výtvarná činnost, tělocvik nebo hudebka. Procvičíme prstíky (jemnou motoriku) za doprovodu básniček a jdeme pracovat.
Od 8:00 - 8:40 si děti samy volí, zda budou pracovat s pracovními listy na matematiku nebo jestli chtějí psát písmenka v písance. Nikdo nemá své stálé místo. Každé se může posadit tam, kde se mu zlíbí.
Mezi 8:45 až 9:00 mohou děti svačit. Pokud ještě nemají hlad mohou pokračovat ve své práci nebo si vzít další.
Po dosvačení si jdou pracovat s pomůckami. Pomůcky vytvořené Marií Montessori určené k rozvíjení matematických dovedností a schopností, k rozvoji českého jazyka a také k poznávání světa a svého okolí (aneb kosmická výchova).
9:40 - 10:00 Mají děti velkou přestávku. Zvoněními na přestávky se neřídíme. Děti to ignorují a řídí se svým vlastním časovým tempem. Jedinou přestávku, kterou dodržujeme je ta velká (dvacetiminutová), protože i naše děti potřebují odpočinek a potřebují si i hrát.
Po 10 hodině děti uklidí všechny pomůcky a hračky. Paní učitelka s paní asistentkou si sednou na kobereček za dětmi a představí jim dnešní činnost. (výtvarnou výchovu, pracovní výchovu, kosmickou výchovu, tělocvik a hudebku děláme vždy společně)
Po společné činnosti a také po uklizení a urovnání věcí a pomůcek je čas na čtení. U stolečku sedí 4 děti, se kterými paní učitelka čte ze slabikáře. Ostatní děti dodělávají pracovní listy či pracují s pomůckami.
11:40 Zvoní. Konec vyučování. V tento čas musí být uklizená třída. Děti uklízí samy. Každé dítě má svou povinnost. Někdo zalévá květiny. Někdo strouhá tužky. Někdo uklízí polštáře v odpočinkové části místnosti.
A tak to chodí u nás ve třídě. Může se vám zdát, že děti v podstatě nic nedělají a jen si hrají a že po nich v podstatě nic moc nechceme. Opak je pravdou.
Uvedu srovnání
Běžná třída:
Čeština, Psaní - Poznávání samohlásek a souhlásek. Tvorba jednoduchých slov. Psaní psacích písmen.
Matematika - Psaní čísel do deseti. Sčítaní a odčítání do deseti.
Čtení - Ve slabikáři. Všichni na stejné straně.
Naše třída:
Čeština, Psaní - Poznávání všech písmen abecedy. Práce se samohláskami a souhláskami. Tvorba slov a jejich skládání do vět. Tvorba vět. Rozeznání tázacích či rozkazovacích vět.
Matematika - Počítání do sta. Sčítání a odčítání s přechodem přes desítku. Násobení a dělení. Jednoduché slovní úlohy. Geometrické tvary.
Čtení - Každé dítě je na stránce ve slabikáře podle svých schopností a dovedností. Některé děti čtou i knížky označované jako "Moje první čtení". Čtou s porozuměním.
Žádné dítě neženeme dopředu a žádné dítě nebrzdíme. Naše děti nám chtějí číst i z encyklopedie. Neříkáme jim, že na to nemají, že je to ještě těžké čtení nebo že tomu neporozumí nebo že jsou tam těžká slova. Ne. Zkus si to a sám zjistíš, jestli ti to vyhovuje nebo ne.
Naše děti chtějí domácí úkoly. Chtějí psát. Chtějí počítat. Doma s rodiči čtou. A podle toho, co nám řekli rodiče- čtou i bez nich.
Neříkám, že děti v běžné frontální výuce toto nesvedou, a že takto chytré děti jsou jen v Montessori. To ne. Jen chci upozornit na to, že Montessori výuka dává dítěti svobodu a nebrzdí jej. Kdybych byla matkou, byla bych mrzutá z toho, že by mé dítě doma už například četlo Honzíkovu cestu a ve škole by bylo ve slabikáři na str. 45 a učilo se číst písmeno "V". Stejně tak bych byla mrzutá z toho, kdybych věděla, že mé dítě nezvládá ve slabikáři str. 38 a učitelka ho nutí číst str. 45 jen proto, že jsou ostatní děti dál a ona se přece nebude zdržovat s jedním dítětem na úkor druhých.
Montessori den - matka Jana
Krásné nedělní ráno.
Viktorek se mi ze školy běžně vrací v různých náladách a podle toho navazuji domácí výuku. Někdy je unavený, tak jej nechám si hrát a odpočívat, jindy se jdeme učit hned dokud je při síle. :)
Nepoužívám stůl v mé pracovně a tak je na velkém žabákovi, na kterého si může pohodlně lehnout a relaxovat a učit se zároveň.
Domácí pravidlo č.1 - nachystám vždy nějaké knihy navíc a rozprostřu všechno na podlahu okolo nás ( logopedické karty, karty s angličtinou, matematika, malování) a mezi všechny tyto "nepovinné" předměty vložím i domácí úkoly.
Běžně mého syna baví čtení z jiných knih než ze slabikáře. Takže čteme různé věci a ve slabikáři jen aby mi ukázal jak, že tu domácí úlohu už má dávno nacvičenou.
Poté mu většinou masíruji záda a jen tak si povídáme než přejdeme k dalšímu úkolu.
Tak to jde vlastně stále dokola, někdy se učíme i tři hodiny, ale my si vlastně hrajeme, takže nás to baví.
Psaní Viktorkovi moc nejde. Snažím se ho podporovat (kritiky má ve škole dost) a vytvářím mu z lepivých papírků abecedu, kterou lepíme na skříň. Když píšeme diktát, dovoluji mu se na písmenka dívat, jelikož už tím, že si je vyhledá se je naučí.
Celou dobu jinak hodně aktivní dítě vydrží být hodné a pozorné. Navíc se mé přítomnosti nasytí natolik, že mne do večeře nepotřebuje vidět. :) Takže i já mám pak prostor.
Příště bych vás chtěla trochu seznámit s tvorbou dětí a proč je důležité nebrat dětem abstraktní svět.
