Jana-matka

Kdo jsem?

Žena, matka, student...
Mohla bych takto pokračovat do nekonečna. Jmenuji se Jana, jsem aktivní jak říkají u Peti v práci "Bio matka". Nejde o to, že bych kupovala Bio potraviny nebo žila přehnaně zdravě.
To ne!
Nemám televizi, nemám internet... Zcela dobrovolně jsem se ve své domácnosti těchto moderních vymožeností zřekla

Nebylo to náhlé rozhodnutí, dospěla jsem k němu pozvolna a nelituji toho. Dětem televize nechybí (mají ji všude jinde). S internetem je to horší, neustále vymýšlí, jak mi vnutit, že neodkladně připojení potřebuji ke studiu… Odolávám…

Proč to dělám?

Pro své děti.
Mám dva syny Honzíka v páté třídě a Viktora v první. Internet je obklopuje naprosto všude i ve škole mají připojení. Možná i proto upadá pozornost dětí při vyučování…

Doma se díky těmto omezením začali vracet k činnostem, které by jinak neměli důvod pěstovat. Starší syn se doslova stal knižním maniakem, který louská třistastránkové knihy v rámci pár dnů. Mladší syn pravidelně obsazuje „moji„ naši pracovnu, kde neustále vytváří, maluje doslova po všem, co mu přijde zajímavé. A Hlavně znovu si začali hrát! 

Ale vraťme se k prvotnímu záměru se vám představit.

Jsem třicetiletá matka dvou kluků. Z nichž ten mladší je celiak, prodělal rakovinu, boreliózu, ale všechno špatné je k něčemu dobré. Chtěla bych vám v následujících cyklech předestřít, jak se tohle všechno dá přežít, bez toho aniž by člověk sám sebe uvrhl do pozice poraženého… Jaké to je pro sourozence i samotného nemocného. Jaké problémy, vtipné příhody následují při opětovném začlenění do společnosti. Jak můžete pomoci a jak sem pomáhala já.

Sama se věnuji studiu zahradní architektury, miluji přírodu, poskytuji arteterapeutické poradenství, maluji obrazy i léčebné obrázky, občas šiji, háčkuji. Ráda píšu, když to na mně přijde básně. Občas vykládám karty, cvičím jógu a s dětmi medituji. Cestuji, vezmu věci dobré lidi a jedu…

Myslím, že žádná žena s dětmi se nemůže nudit… Natož, když jsou to kluci, ale myslím, že díky nim sem se stala k mužům shovívavější… Velmi často mne dokážou pobavit, např. jak mají naplánovaný svůj život (typicky mužským způsobem). Honzík za mnou přišel a říká mi. „Maminko, já si budu muset najít prvně ženu a pak teprve byt. Na můj dotaz proč? Odpověděl: „ No, bez ženy bych ani vysokou školu neudělal, nebylo by ze mne nic. Když si, ale ženu nenajdu, zůstanu u maminky!“ Doslova mi vyrazil dech a došla mne slova. Samozřejmě mám úplně jinou představu…